V posledních dílech Harryho Pottera jsem se už ztrácel. Nepamatoval jsem si, co se dělo před tím, a tak jsem osudy v Bradavicích nějak zvláště neprožíval. První informace o bijáku FANTASTICKÁ ZVÍŘATA jsem bral trochu jako doláčovou ždímačku z vytvořeného univerza na úrovni fanfikce. A asi až další díly mi odpoví na otázku, zda jsem se mýlil. Ačkoliv jde o první díl k celé sérii, do kina jsem nakonec šel, protože mě obrázky přesvědčily o tom, že půjde o vizuální opulenci, na kterou se vyplatí jít ve 3D. A litoval jsem? Z toho obrazového hlediska ne. Sice ke konci už jsem trochu nervózně vyhlížel titulky a bylo mi vlastně jedno, jak to skončí, ale virtuální hostina to rozhodně je, to se uznat musí.
A o čem že ten snímek vlastně je? Jde vlastně jistým způsobem o prequel k potterovské sáze, který se odehrává ve třicátých létech v New Yorku. V tomto světě žijí čarodějové v komunitě, která má své vlastní zákony a pravidla a mudlové (kterým se tady říká americky „nečar“) jsou znervózněni tím, že se sem tam stane něco nevysvětlitelného. Jedni se snaží o to nebýt zcela odhaleni, druzí se snaží vyvolat válku proti mágům. Do tohoto světa přijíždí mladý čaroděj, který má kufřík plný magických zvířátek. A ty se mu zčásti rozutečou. Takže nastává hledání a chytání. Podobnost s Pokémonem čistě náhodná.
Celý film vlastně nenápadně funguje jako představovačka těchto tvorů. To je sice graficky velkoparádní, ale vytrácí se příběh a mizí do značné míry i hlavní padouch, který působí vodnatě a nedramaticky. Po většinu filmu je jen anonymní destruktivní mlhou. Epičnost potterovských filmů zde zatím chybí. Kontury děje se spíše snaží vykreslit svět, ve kterém se vlastně nacházíme, než aby rozehrávaly nějaký velký příběh. Film stojí samostatně, není zapotřebí si pamatovat nebo znát nějaké podrobnosti z původního kouzelnického světa, protože film z velké části vykresluje jinou část univerza J. K. Rowlingové. Samozřejmě ale fanoušci a znalci budou nadšeni kdykoliv, když se objeví narážka nebo postava, kterou již znají.
Ačkoliv jde o film, který má být dospělejší, je zde výraznější humor, jenž místy i funguje. Naopak nefunguje hudba, která se s původními motivy, kterými John Williams vdechl Potterovi další rozměr, nedá srovnávat.
Základní problém tu mám s hlavním hrdinou, kterého hraje Eddie Redmayne. Před tím jsem ho viděl v Dánské dívce, což byla role, která mu velmi sedla, ovšem zde mám pocit, že ačkoliv dostal scénář k novému filmu, stále se ještě neosvobodil z toho, že hraje právě Dánskou dívku. Mnohem zajímavější jsou vedlejší postavy. Na konci vás na několik chvil překvapí Johnny Depp namaskovaný tak, že ho chvíli fakt nepoznáte. V první vteřině jsem si myslel, že je to Galder z DIMMU BORGIR v paruce.
Ačkoliv jsem se vlastně rád podíval na film, který rozšiřuje svět, co mě ve svém originále nevtáhnul nijak hluboko, nemohu se zbavit dojmu, že jde jen o nastavovanou kaši. Celé to zatím působí jako výrobek na zakázku, uvidíme jak to půjde v dalších dílech. Na sledování nenáročné a po vizuální stránce parádní. Pokud to má sloužit jen k tomu, aby se představilo hřiště, na kterém se příště už bude odehrávat nějaký ten příběh, tak koneckonců… proč ne.